Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Anketa

Líbí se vám letošní zima?

Celkem hlasů:
29
Hlasování začalo:
14. 1. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

 

banner KRIZPORT

 

Vaše cesty k bezpečíbanner Vaše cesty k bezpečí

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie

Obec Žerotice

Obec Žerotice se nachází přibližně 12 km severovýchodně města Znojma, na levém břehu řeky Jevišovky v nadmořské výšce 206-225m. Katastrální rozloha obce činí 575 hektarů.

Mezi první zmínky o vsi Žerotice lze považovat listinu z roku 1190 v Louce u Znojma, kde je podepsán farář žerotický. V roce 1237 potvrzuje Papež Řehoř IX. premonstrátskému klášteru Zábrdovickému ves Žerotice. V listině farního kostela ve Křtěnci (Trstěnice) datované 1253 je mezi jinými svědky zmíněn jakýsi Boreas, farář ze Žerotic. Lze se tedy domnívat, že již na přelomu 12. a 13. století ves s kostelem a farou existovala. Ves Žerotice s tvrzí (zámkem), farou, dvorem, ovčínem, pivovarem a samotou Koráb měnila ve své historii mnohokrát majitele. Někdy jako samostatné zboží, jindy jako statek nebo součást panství. Panství nebo také velkostatek bylo mnohdy tvořeno několika sídly, objekty, dvory i vesnicemi. Ves byla v držení pánů z Weitmile, Zástřizlů, Březnických, Blierů, Berchtoldů, Walldorfů, Chorinských a Kammelů z Hardeggu. Třicetiletá válka panství těžce postihla. Škody se nedařilo odstraňovat, naopak dále pustlo. V Žeroticích tehdy žilo jen 50 obyvatel. Vrchnosti zde v roce 1750 patřil velký poplužní dvůr, přes 800 měr polí, 15 měr zahrad, louky se 100 vozy sena a 68 vozy otavy, jeden rybník na 64 kop ryb, druhý na 45 kop ryb a 320 měr lesa (Koráb). Poddaní platili úrok o sv. Václavu, dávali slepice a vejce. Robotovali ¾ roku týdně: sedláci z půllánu po 2 dnech potahem a jeden den pěšky, čtvrtláníci 3 dny pěšky a chalupníci po jednom dni pěšky. V době od sv. Jana (24.6) do sv. Václava (28.9) sedláci z půllánu 2 dny potahem a ostatní dni pěšky, čtvrtláníci celý týden. V době žní pracovaly z půllánu 2 osoby.

Farní kostel je zasvěcený sv. Martinu a jeho původ sahá do období po husitských válkách. V roce 1706 byla přistavěna kaple, zasvěcená sv. Trojici a Neposkvrněnému početí Panny Marie, s oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1755 byl postaven nový kůr, chrámová loď nově zaklenuta a přistavěna nová věž. Ze starého gotického kostela je zachován jen presbytář, stará křtitelnice u zazděného jižního vchodu a rovněž kamenná nádoba na svěcenou vodu v západní předsíni. Fara ve vsi se datuje již v roce 1253. Budova spolu s velkou částí vsi vyhořela v roce 1725. V roce 1732 byla vystavěna nová farní budova na místě současné fary. V roce 1820 byla v rozbořeném stavu stará budova stržena a nákladem patrona, majitele panství, v roce 1831 postavena nová fara. V této podobě slouží církevním účelům do dnešních dnů. Hřbitov se nacházel v těsném okolí kostela, dnes parkově upraveném. Po epidemii cholery v roce 1831, která si z celé farnosti vyžádala 140 obětí, byl zřízen nový hřbitov východně od kostela, kde je i v současnosti. Od konce 17. století je také ve vsi škola. Nová budova je koncem 18. století vystavěna naproti kostelu. V roce 1826 je přistavěno jedno poschodí a je rozšířena na dvojtřídku. Škola s menšími technickými a provozními úpravami byla v obci provozována do roku 1985. Žáci od této doby dojíždí za vzděláním do sousedních Želetic. V roce 1870 vypukl ve vsi požár, jehož následkem shořelo 27 domků, 5 stodol, zámek a panská stodola.

Posledním soukromým majitelem velkostatku byl Alois Fišl, kterému byl v roce 1948 majetek revizí pozemkové reformy vyvlastněn. V roce 1957 vzniká zemědělské družstvo, které s majetkem bývalého velkostatku hospodaří. V devadesátých letech se zemědělské družstvo přetransformovalo v akciovou společnost Agra.

Obec byla v roce 1927 elektrifikována. O dva roky později byl založen dobrovolný hasičský sbor. Po mnichovské dohodě se obec ocitla na hranicích Velkoněmecké říše a protektorátu. 8.května 1945 v odpoledních hodinách byla obec osvobozena sovětskými vojáky.

Počátkem 60.let minulého století z důvodu častého vylévání potoka z břehů, ale také pro úpravu dolního toku řeky Jevišovky byla provedena regulace. V roce 1973 byl dostavěn a otevřen kulturní dům s kanceláří OÚ, knihovnou, tanečním sálem, zasedacími místnostmi, hostincem a vším příslušenstvím. V jeho sousedství v roce 1980 otevřela Jednota nově postavený obchod s potravinami. Plynofikace obce byla provedena v roce 1995. O čtyři roky později je v obci vybudován a zprovozněn vodovod.

V současné době žije v Žeroticích 300 obyvatel, v obci jsou udržovány tradiční oslavy - masopustní průvod masek, vynášení smrtky, tradiční oslavy Velikonoc, přílet čarodějnic,
posvícení dvakrát do roka atd. V obci funguje několik spolků a zájmových sdružení, myslivci, místní rybářský spolek, samostatně hospodařící na závlahové nádrži u Žerotic, přátelé vína, pravidelně vystavují své vzorky koncem dubna, nedávno byl znovuobnoven hasičský sbor, který čítá na patnáct členů, vesměs mladých lidí. V Žeroticích funguje hospoda v místním kulturním domě, kde je možno se občerstvit či po domluvě uspořádat rodinné či jiné menší oslavy. U kulturního domu je kromě dětského hřiště pro nejmenší i nové hřiště s umělým povrchem s možností sportovního vyžití (klíče v místním pohostinství nebo na obecním úřadě). Katastrem Žerotic protéká řeka Jevišovka. Ichtyologický průzkum konaný v roce 2000 zjistil, že v tomto toku žije několik ohrožených druhů, především velmi vzácný sekavec písečný. Tento nález byl důvodem k zařazení Jevišovky do soustavy chráněných území Natura 2000.

Zřícenina hradu

Zřícenina hradu leží na jižním okraji vesnice. Patrový hrádek a ves jsou připomínány k r. 1259. V tomto roce je uváděn jako držitel Cuzkraj ze Žerotic. Tvrz se poprvé výslovně připomíná v r.1358, kdy ji Adam ze Žerotic prodal Benešovi z Weitmile. Ten rozšířil tvrz natolik, že je pak v pramenech označována jako hrad.
Rod z Weitmile držel tvrz až do r.1512, kdy ji prodal a majitelé se pak střídali - vzpomínají se Jindřich Lechvický ze Zástřizl (od r.1512), Fridrich Březnický z Náchoda (od r.1559) a Jiří Ehrenreich ze Sinzendorfu (od r.1628). Roku 1512 se objekt v důsledku provedených přestaveb označuje jako zámek a i další majitelé - zejména Zástřizlové a od r.1559 Březničtí z Náchoda pokračovali v jeho renesančních úpravách. V roce 1643 hrad dobyli a vypálili Švédové. Pozdější barokní úpravy provedli Blierové, ale později Žerotice opustili a přestěhovali se na nedaleký zámek do Želetic. V roce 1711 koupil zámek s velkostatkem František Karel hrabě Berchtold. V r.1720 majetek zdědili jeho synové František Antonín Berchtold a Adam Ignát Berchtold. Správy se ujal již zmíněný František Antonín. Po jeho smrti dědictví přešlo na syna Prospera Berchtolda. Tento jej v r.1755 prodal hraběnce Marii Elišce Walldorfové. V r.1761 se majitelem stal její syn Ignát Bohumír Walldorf, který určil r.1796 svým dědicem hraběte Františka Chorinského. Rodu Chorinských patřilo panství do r.1863, kdy je hrabě Viktor prodal rytíři Bedřichu Kammelovi z Hardeggu. Z tohoto rodu drželi velkostatek od r.1884 Karel, od r.1890 dr. Karel, od r.1917 Siegfried a od r.1920 byl majitelem dr. Dominik Kammel z Hardeggu. Od něj jej v r.1936 koupil Alois Fišl, kterému byl vyvlastněn revizí pozemkové reformy v roce 1948. V majetku státu byla zřícenina tvrze do roku 1998, kdy ji koupil nový majitel, v jehož vlastnictví je objekt dodnes a který připravuje její postupnou rekonstrukci.

Perokresba z období kolem roku 1700 znázorňuje žerotickou tvrz(hrad) v době, kdy stála ještě zcela neporušena. Měla okrouhlý půdorys se stavbami soustředěnými podél vnitřní strany obvodové hradby, které vymezily volné střední nádvoří. Přístup do ní vedl od jihu po mostě přes 12 metrů široký obezděný příkop do klenutého průjezdu a dále na nádvoří. Jeho pravá (tj.východní) část byla ozdobena několika poli arkády. Zdá se, že budovy tvrze trpěly statickými poruchami, o čemž svědčí velké množství opěrných pilířů, podpírajících budovy nad hranou příkopu. Opevnění tvrze tvořil především již zmíněný příkop, který obtáčel celé staveniště (na západní straně byl zničen, při budování silnice v šedesátých letech minulého století). Po jeho vnější hraně probíhala ještě navíc hradební zeď, zpevněná na několika místech rovněž opěrnými pilíři (zvláště na východní straně). V jeho severní části byla mezi vlastní tvrz a hradbu, tj. na dno příkopu, vestavěna dvojdílná budova neznámého účelu, v jihozápadní části probíhala přes příkop zeď, spojující vlastní tvrz s hradbou nad příkopem. Ve srovnání s katastrální mapou Žerotic z roku 1824 je patrné, že stav tvrze v jejím půdorysu se za více než sto let prakticky nezměnil. To ovšem neznamená, že její budovy nebyly rozebírány na stavební materiál. Lze ovšem důvodně předpokládat, že k vlastní a konečné destrukci budov došlo nejdříve ve třicátých letech minulého století. Následné období pak přineslo bývalému panskému sídlu zkázu. Dvě zdi hranolové věže v severozápadní části objektu se zřítily v roce 1988. Do dnešní doby se ze stavby dochovala jedna renesančně klenutá místnost v severozápadní části areálu, obvodové zdivo do výše prvního patra, opěrné pilíře, torzo hranolové věže a značně zasypaný původně obezděný příkop. Ze současného stavu zříceniny si lze jen stěží původní podobu objektu představit.

Škola

Patrová budova školy se nachází v severovýchodní části obce naproti kostelu sv. Martina. Farní pamětní kniha dokládá existenci školy v Žeroticích již koncem 17. století. V této době stávala škola v místech, kde se dnes nachází fara. V roce 1774 je nařízením Marie Terezie zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 roků. Ve školách se vyučuje čtení, psaní a počítání. V roce 1789 dochází do školy na výuku i žáci z přiškolených obcí, čtvrtmíle vzdálených Želetic a Kyjovic a půlmíle vzdálených Domčic a Tvořihráze. Provoz školy v této době zajišťují dva učitelé, farář - pro výuku katechismu a školní dozorce.

V roce 1807 navštěvují tuto „katolickou školu pro hochy a dívky“ jednak místní, ale také děti přespolní. Výuku v českém jazyce vykonává jeden učitel. Za svou práci je odměňován jednak mzdou, ale také formou naturálií od obcí (žito, palivové dřevo atp.) Za možný přivýdělek lze považovat i stanovenou mzdou ohodnocené hraní na varhany ve farním a filiálním kostele a účast na obřadních službách (zpívání, nesení štoly aj.). Průměrný roční příjem učitele za výše uvedené služby činil v této době cca 218 florenů, z čehož je 1/3 v penězích a 2/3 v naturáliích. Patronát nad školou má vrchnost želetická, která v případě nutných oprav budovy hradí náklady na materiál s tím, že obec přidělí pro opravu pracovní sílu.

V roce 1826 byla budova přestavěna. Vystavěné druhé poschodí poskytlo možnost školu rozdělit na dvě třídy. V roce 1835 navštěvuje školu 185 žáků. V roce 1884 byla vyškolena obec Kyjovice do Prosiměřic. Do roku 1890 se učilo dvojjazyčně. Téhož roku byla nákladem Kammela Hardegga a Schulvereinu zřízena německá škola v sousedních, do té doby přiškolených Želeticích. Od této doby se v žerotické škole vyučuje v českém jazyce. V roce 1901 je škola dvojtřídní česká a dochází do ní za základním vzděláním 96 žáků. Školní knihovna v roce 1904 čítá přes 100 svazků. Školní kronika je vedena od roku 1725 do roku 1870, psaná je německy. Dále je vedena od roku 1875 do roku 1945 ve 45 svazcích psaných převážně česky. V roce 1929 navštěvuje dvě třídy školy 62 žáků.V období druhé světové války se ve škole vyučovalo v českém i německém jazyce.

V 60. letech minulého století zde byla umístěna mateřská škola. Využití budovy pro základní i mateřskou školu trvá do roku 1979, kdy školní docházka zde končí a žerotičtí školáci dojíždí za vzděláním do sousedních Želetic. V roce 1985 došlo ke zrušení provozu mateřské školy, které byla centralizovaná do Tvořihráze. V dnešní době slouží část budovy jako byt, ostatní prostory jsou nevyužity. Budova bývalé školy čeká na rekonstrukci a důstojné využití.

Fara

Fara v Žeroticích se připomíná již v roce 1253. V roce 1712 se uvádí pod kostelem „v dědině“ mezi rolnickými usedlostmi a podobala se zřícenině. Neměla žádná hospodářská stavení.
V roce 1725 neopatrností jednoho občana vyhořela velká část obce, při čemž lehla popelem budova fary s veškerými hospodářskými zařízeními. Po sedmi letech byla postavena fara u kostela na místě, na kterém nyní stojí současná fara, kde před požárem stála škola s hospodářskými staveními. Roku 1825 byla fara a hospodářská stavení ve velice zuboženém stavu. Po oznámení této skutečnosti patronovi byla budova komisionelně prohlédnuta a posouzeno, že je nutno vystavit novou farní budovu. Patronát příslušel vrchnosti želetické. V roce 1829 se započalo se stavbou. V roce 1832 byla fara dostavěna a osídlena dvěma faráři. Nad hlavním vchodem je umístěná deska s nápisem „erbauet vom Friedrich grafen von Chorinsky im jahre MDCCCXXXI“ tedy vystavěno Bedřichem hrabětem Chorinským v roce 1831. V průčelí nad touto deskou jsou sluneční hodiny.

V letech 1995-96 z důvodu poklesu zdiva bylo provedeno stažení základů budovy. V roce 1996 byla na budově fary provedena oprava střešní krytiny, dále oprava komínů, slunečních hodin a fasáda s novým nátěrem. V témže roce byla budova plynofikována. Fara se svými hospodářskými budovami se těšila ve své době velkému významu. Prostory fary dosud slouží církevním účelům, především jako kancelář farního úřadu a byt faráře. Přilehlé hospodářské budovy nejsou církví využívány, slouží soukromým osobám jako skladovací prostory. Do žerotické farnosti spadají obce Žerotice, Želetice, Tvořihráz, Kyjovice a Domčice.

Kostel

Farní kostel zasvěcený sv. Martinu stojí v severovýchodní části obce. Okolí kostela je parkově upraveno a obehnáno zdí. Přístup do areálu je z jižní strany po schodišti z chodníku hlavní branou nebo z východní strany boční brankou. Kostel se nachází v nadmořské výšce 221m.

V roce 1237 potvrzuje papež Řehoř IX. premonstrátskému klášteru Zábrdovickému ves Žerotice. V roce 1253 se na konsekrační listině uvádí žerotický farář Boreas. Poprvé se farář zmiňuje roku 1190. Lze se tedy domnívat, že již v této době byl v Žeroticích kostel a fara. V blízkosti kostela stojí farní budova a škola. V roce 1673 se uvádí v hostěradické matrice patronkou sv. Kunhuta. Kostel měl v této době 3 oltáře, 1 stříbrný kalich a 1 obětní misku, dále starou kamennou křtitelnici, ale žádný svatostánek. Kalich ke mši půjčoval majitel panství, neboť kostelní sebrali Švédové. Kostel byl uvnitř dobře zařízen, avšak špatně zastřešen. Patronem byl majitel panství, fara byla toho času beze správy. V roce 1706 nechal tehdejší majitel panství přistavit ke kostelu kapli, zasvěcenou sv. Trojici a Neposkvrněnému početí Panny Marie, s oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1755 byl postaven nový kůr a loď chrámová nově zaklenuta. Nákladem kostela a fary vystavěna od základů nová věž. Ze starého gotického kostela je zachován jen presbytář, stará křtitelnice u zazděného jižního vchodu a rovněž kamenná nádoba na svěcenou vodu v západní předsíni. Zákristie na epištolní straně je nová a opěrné pilíře jsou rovněž obnovovány. V roce 1775 nákladem jednoho dobrodince zhotovil znojemský sochař Šebestián Centner z mramoru a sádry hlavní oltář se dvěma postraními oltáři sv. Jakuba, Ježíše, Marie a Josefa. V kostele pod kamennou dlažbou jsou dvě prázdné krypty a na třetí se narazilo při kopání základů pro novou věž v roce 1755. Uvnitř krypty se našlo několik cínových rakví. V kryptě byli pohřbeni: Jan Jiří z Náchoda a Žerotic, zemřel ve 36 letech, Adam Maxmilián z Náchoda a Žerotic, Eusebia ze Sezimova-manželka Adamova, Eva z Předboru-manželka Bohumila Jaroslava z Náchoda. V kryptě byla také uložena jedna neoznačená rakev se ženskými ostatky, s letopočtem 1614 a jedna prázdná rakev.

Starý hřbitov se nacházel v těsném okolí kostela, dnes parkově upraveném. Nový obezděný hřbitov zřízen východně nedaleko kostela. Kamenný kříž na hřbitově byl pořízen r.1856 z odkázaných peněz. V roce 1890 byl v kostele postaven nový oltář. Na válečné účely byly z kostela odebrány v roce 1917 dva zvony. Zůstal jen zvon zasvěcený sv.Martinu. Elektrifikace kostela a fary byla provedena v roce 1927. V roce 1929 byla započata stavba schodiště ke kostelu. Jednotlivé schody věnovali farníci, především ze Žerotic a sousedních Želetic. V tomto roce vychází tzv. Farní věstník, který měl podporovat duchovní správu v obci. Příspěvků na vydávání věstníku se sešlo málo a tak muselo být jeho vydávání zastaveno. V roce 1941 byl zvon „sv.Martin“ opraven a zavěšen na rameno s ložisky. V letech 1985-86 byla provedena generální oprava střechy, elektroinstalace a fasády. Kolem kostela byly v roce 2001 provedeny drenáže pro odvlhčení obvodového zdiva a odvedena dešťová voda z okapů od paty kostela. V létě roku 2002 byla provedena celková oprava fasády a klempířských prvků. Práce pokračují opravami interiérů, restaurovány byly oba boční oltáře.